Šimpanz nebo člověk – kdo nás vlastně ovládá?

Jak to vlastně  v našem mozku funguje a kdo nás v mezilidské komunikaci ovládá? Je to Člověk (racionální mozek) nebo je to Šimpanz (emoční mozek)?

Náš mozek si můžeme pro naše potřeby rozdělit na tři části – Člověk, Šimpanz a Počítač. Neurobiologie by s tímto rozdělením mozku určitě nesouhlasila, ale to není podstatné. Pro vysvětlení toho, jak se odehrává mezilidská komunikace a které části mozku se nám v tu danou chvíli spustí, je to podle mého názoru moc hezké přirovnání.

Jak pracuje náš Šimpanz?

Vycházejme z toho, že našeho Šimpanze máme společného i s ostatními zvířátky. Je to velmi emoční stroj. Má za úkol nás chránit a zajistit, abychom přežili. V momentě, kdy se objeví nějaké nebezpečí, tak tento šimpanzí mozek reaguje 3 způsoby – útočí, uteče nebo ustrne. Navíc, při vnímaném pocitu nebezpečí nebo ohrožení se začnou v našem těle dít hormonální změny a krev se začne odklánět do našich největších svalů a právě do mozku Šimpanze.

V tu chvíli se v nás bouří emoce a my jednáme iracionálně, zkrátka jako to zvířátko v džungli. Platí zákony džungle, šimpanz následuje své instinkty, pudy a touhy. Mozek Šimpanz pracuje s pocity a dojmy, ne s fakty. Používá emocionální myšlení namísto toho racionálního. Vnímá svou vlastní pravdu a bez důkazů si vytvoří nějaký dojem, který už neopustí.

Nejčastěji poznáte, že vás ovládá váš Šimpanz, když si budete sami pro sebe klást otázky typu:
„Co by se mohlo stát.“
„Ale co když….“
„Co když to nezvládnu?“
„Co když se moje očekávání nenaplní?“

Informace, které se k nám dostávají, totiž nejprve přicházejí k Šimpanzovi a teprve pokud je Šimpanz vyhodnotí jako bezpečné, v pohodě, neohrožující nás, tak je posílá dál do mozku Člověka, který s nimi pracuje na základě logiky. Pokud si ale Šimpanz všimne nějaké hrozby, nějakého nebezpečí, tak automaticky přebírá kontrolu nad naším myšlením.

Jak zvládat našeho Šimpanze?

Tak jako nemůžete změnit člověka (ani před svatbou, ani po ní), stejně tak nemůžete změnit svého Šimpanze. Je lepší pochopit, jak Šimpanz funguje a jaké má potřeby a tyto jeho potřeby uspokojit. Například, když se můj Šimpanz bude cítit nejistý, musím udělat vše pro to, aby se cítil v bezpečí. Když to bude agresivní a soutěživý Šimpanz, tak ho zabavím jednoduchými činnostmi jako je třeba sport. Když bude mít potřebu svého teritoria, tak mu poskytnu nějaké území a prostor, které bude jen jeho.

Na našeho Šimpanze platí jednoduchá metoda – nejprve si musím uvědomit, jakou má Šimpanz touhu a pak hledat řešení, jak tuto jeho touhu uspokojit.

Jak pracuje Člověk?

Pokud Šimpanz pustí informaci až do mozku Člověka, ten ji bude interpretovat na základě faktů. Pokusí se získat všechny dostupné informace. Mozek Člověka pracuje s fakty a pro fakta hledá důkazy. Je otevřený novým myšlenkám, dokáže se na věci podívat z různých úhlů pohledu, umí si přiznat chybu nebo změnit svá přesvědčení.

Tento mozek myslí racionálně, je zodpovědný za zvládání afektů. Umí posoudit situaci v celém kontextu a zjistit, co se doopravdy stalo. Člověk nemá tendenci dělat ukvapené závěry, ba naopak. Snaží se vidět situaci barevně, ne černobíle. Umí také říci, že na některé otázky zkrátka neexistuje odpověď nebo se jedná o věc názoru či přesvědčení. Pro rozhodování využívá Člověk logiku.

Naším cílem by mělo být, abychom vždy komunikovali s ostatními jako Člověk s Člověkem a dokázali zvládnout svého Šimpanze tzn. nechovali se jako to zvířátko v džungli.

Jak pracuje Počítač?

Při narození je náš počítač resp. jeho pevný disk úplně prázdný. A s postupem času do něj Člověk i Šimpanz ukládají svoje vzorce chování a myšlení. Ať už je přejali od svých rodičů, školy, církve, kamarádů, sociální skupiny apod. Problém je v tom, že si mnohdy ani neuvědomíme, že jsme do Počítače nějaké programy vložili.

Dalším problémem je to, že mužský a ženský počítač je úplně jiný. Například ženský počítač umí pracovat s jazkykem mnohem lépe než ten mužský. Naproti tomu mužský počítač zase dokáže lépe řešit matematické úlohy, orientovat se v mapách, dokáže rozpoznat levou a pravou ruku apod. Neznamená to, že by jeden počítač pracoval lépe než ten druhý. Pouze pracují odlišně, umí řešit různé úkoly a tím se skvěle doplňují.

Počítač funguje automaticky. Je to jako kdybyste stisknuli klávesu a spustil se program, který vy už nemáte pod kontrolou, běží sám. Je vlastně naprogramován tak, aby za nás myslel a jednal, ale pouze s těmi informacemi, které jsme do něj vložili. To nám šetří obrovské množství energie a dovoluje nám to si někdy odpočinout. Jen si vzpomeňte na situace, kdy jste například jeli autem do práce a když jste dojeli na místo, tak jste si vůbec nepamatovali, jaká byla cesta, co jste na ni viděli nebo zažili. Zkrátka jako by za vás to auto řídil autopilot.

Když se Člověk nebo Šimpanz dostanou do nějaké situace, tak nejprve vyhledají v Počítači předchozí zkušenost, vzpomínky nebo přesvědčení. A případný dallší postup nebo rozhodování může být ovlivněno těmito uloženými informacemi.

Příklad:

Představte si situaci, kdy například Petr má v práci velmi přísnou a kritickou šéfovou. Vždy Petrovi volá, jen aby ho zkritizovala a připomněla mu, že o práci také může okamžitě přijít. Program, který si Petr dá do svého Počítače zní: „kdykoli potkáš šéfku, očekávej kritiku.“ A může se to ještě posunout dále: „kdykoli potkáš ženu, která bude vypadat jako manažerka, bude tě kritizovat.“

Do toho ještě zasáhne Šimpanz, který se velmi rozčílí a do Počítače uloží informaci: „kdykoli potkáš ženu šéfku, nebo ženu, která vypadá jako manažerka, očekávej to nejhorší.“

Řekněme, že Petr odjede z práce a najde si jiné zaměstnání, kde ale také bude jeho nadřízená žena. Tato šéfka ale nebude tak kritická a přísná jako ta v předchozím zaměstnání. Bude se o zaměstnance zajímat, bude podporující a chápavá. Pokaždé, když bude muset Petr něco konzultovat se svou novou šéfkou, tak se mu v hlavě spustí program – žena šéfka rovná se očekávej to nejhorší. A tak Petr bude plný strachu, nervozity a projeví se to i na jeho dojmu, který bude zanechávat. A když potká např. na nějakém večírku nebo v obchodě ženu, která bude vypadat jako manažerka, spustí se mu v hlavě ten stejný program.

Řešením v takovéto situaci je, že mozek Člověka se podívá do Počítače a řekne svému Šimpanzovi: „je to nová šéfka, dáme ji šanci, přeci jen nemusí být stejná jako ta z předchozí firmy.“

Závěr

Abych pochopil a rozuměl ostatním lidem, musím nejprve pochopit a rozumět sám sobě. Musím vědět, jestli mě v komunikaci ovládá Šimpanz nebo Člověk a jestli programy, které jsem si vložil do svého počítače mi pomáhají nebo mě naopak ničí.

Je určitě vhodné zjistit, jakým způsobem působíme na druhé lidi a jaký u nich zanecháváme dojem. Dáváme lidem okolo sebe energii, povzbuzení, pochopení? Nasloucháme jim? Vyhledávají naši společnost nebo se nám spíše vyhýbají? Snažíme se je pochopit, vcítit se do jejich životní nebo pracovní situace, anebo máme potřebu jim neustále předkládat nějaké svoje nápady, rady a přesvědčení a očekávat, že budou podle toho jednat?

Také si zmapujte myšlenky o sobě samých a uvědomte si, které jsou konstruktivní a pomáhají vám zvýšit vaši sebedůvěru a sebejistotu, a které jsou naopak destruktivní, snižují vám sebevědomí a ničí vás. Buďte k sobě laskavější a nemějte na sebe příliš velké nároky.

„Člověk je jediný tvor, který si dokáže sám v sobě vyvolat stres, aniž by mu hrozilo jakékoliv nebezpečí.“

(Zdroj: PETERS, Steve. Paradox šimpanze. Brno: Zoner Press, 2013.)