To co většinou zabíjí komunikaci a vede ke konfliktům jsou naše komunikační zlozvyky.

Komunikační zlozvyky často vznikají v problémových situacích. Nejde při nich ani tak o to, co říkáme, ale jakou formou něco sdělujeme druhému člověku. A pokud oba dva komunikační partneři používají ve své komunikaci zlozvyky, s nějvětší pravděpodobností pak dojde ke konfliktu.

Problémy v komunikaci vznikají tehdy, když si nesprávně vykládáme chování a komunikaci druhého člověka a také proto, že nemáme dostatečnou dovednost komunikovat. Když druhému člověku něco sdělujeme, můžeme se dopouštět několika komunikačních zlozvyků.

Pojďme se podívat, jaké to nejčastěji mohou být.

#1. POCITY NESDĚLUJEME PŘÍMO

Ten, který v komunikaci něco sděluje, tak neříká upřímně to, co si myslí, ale svoje nepříjemné pocity tzv. filtruje. Může třeba kritizovat něco náhradního a nebo připomínat minulou událost tak, aby nám to „došlo“. To v druhém člověku samozřejmě začne vyvolávat vztek, úzkost nebo vnitřní napětí.

Příklad:
„Manžel se vrátí po celodenní namáhavé práci domů a neuvědomí si, že zrovna byl Den matek. Takže své ženě a matce 2 dětí nekoupil žádný dárek ani kytku.

Manželka je zklamaná, že manžel zapomněl a místo toho, aby své pocity zklamání sdělila přímo, začne kritizovat něco jiného. Např. že manžel není vůbec doma, že nemá nikdy na nic čas, že se nevěnuje dětem a domácnosti apod.

Vhodnější reakce:
„Mrzí mě, že jsi zapomněl na Den matek. Myslela jsem, že to spolu oslavíme, když teď na sebe máme málo času. A taky mě mrzí, že jsi mi nepochválil večeři, dala mi fakt dost práce.“

#2. NEKONKRÉTNÍ SDĚLENÍ

Jedná se o takové sdělení, kterému druhá strana vůbec nerozumí a tak si musí něco domýšlet nebo si to sdělení nějak vysvětlovat. Tím vzniká velký prostor pro tzv. čtení myšlenek.

Příklad:
„Ty vůbec nejsi doma a taky se absolutně nezajímáš o vlastní děti!“

Vhodnější reakce:
„Ráda bych si s tebou promluvila o …… Docela mě to trápí.“

#3. PŘEHÁNĚNÍ

Při tomto zlozvyku máme tendenci hodnotit situace nadsazeně a hodně přehánět. Když začne jeden z komunikačních partnerů přehánět, tak se hned přidá i druhý, aby si to navzájem oplatili.

Příklad:
„Stokrát jsem tě o to prosila!“
„Pořád chodíš všude pozdě!“
„Nikdy tady nejsi, když tě potřebuju!“

Vhodnější reakce:
„Je mi nepříjemné tě znovu žádat, abys udělal to a to…. Připadám si potom jako policajt.“
„Vadí mi, že jsi přišla pozdě.“
„Ráda bych, abychom alespoň 1x za měsíc šli spolu na večeři.“

#4. ZNAČKOVÁNÍ

Při tomto zlozvyku máme tendenci druhého člověka značkovat. Místo zpětné vazby nebo vyjádření nějakého pocitu označíme toho druhého např. za idiota, nešiku nebo hysterku.

Příklad:
„Jsi neskutečný sobec!“
„Neřvi tady jako pavián!“

Vhodnější reakce:
„Vadí mi, že jsi se nerozdělil o ……..“
„Je mi nepříjemné, když na mě zvyšuješ hlas.“

#5. PŘEKRUCOVÁNÍ SKUTEČNOSTI

U překrucování si vybereme jeden detail z chování toho druhého a ten pak absurdně použijeme tak, abychom ukázali na neschopnost dotyčného člověka.

Příklad:
„Tebe nezajímá nic jen ten tvůj fotbal!“
„S ničím mi nepomůžeš, jen se pořád válíš na gauči!“

Vhodnější reakce:
„Prosím, ukliď si to svoje nářadí.“
„Byla bych ráda, kdybys mi pomohl a umyl nádobí.“

#6. PŘIPISOVÁNÍ ÚMYSLU

Při tomto zlozvyku většinou někoho obviníme z úmyslu, pro který nemáme moc důkazů. Většinou tomu úmyslu připisujeme nějaký amorální podtext.

Příklad:
„To mi určitě děláš naschvál!“
„Vždycky se mě snažíš akorát ponížit.“

Vhodnější reakce:
„Fakt mě rozčiluje, že pořád boucháš těmi dveřmi od auta.“
„Nelíbí se mi, když před lidmi mluvíš o tom, že jsem nedochvilná.“

#7. PŘEHNANÉ EMOČNÍ REAKCE

V těchto situacích dochází k tomu, že vybuchnu a zareaguju neúměrným emočním vzplanutím.

Příklad:
„Manželovi se zdálo, že je polívka málo slaná. Požádal manželku o sůl, aby si ji dochutil.
Manželčina reakce – když se ti nelíbí, jak vařím, tak si můžeš chodit na jídlo do hospody. Stejně tam jsi pořád!“
„Dokud bydlíš pod mou střechou, tak…..“

Při těchto přehnaných emočních reakcích zastrašíme druhé lidi a ti pak v budoucnu raději nebudou říkat svůj názor. Nebo nám začnou lhát, aby byli ušetření emočních výlevů.

#8. ÚTĚK OD TÉMATU

Během komunikace neustále tzv. odbíháme od tématu, přecházíme na jiné téma podle toho, jak se nám to hodí. Když jsme v konfliktu, tak často vytahujeme staré křivdy, poukazujeme na povahové vlastnosti našeho partnera, jeho rodiny apod.

Útěkem od tématu můžeme ukazovat svoji nekázeň nebo nezájem o partnera. Může se ale také jednat o naši snahu toho druhého převálcovat a ukázat mu, že není v právu. Nebo chceme prostě jen zvítězit.

ZÁVĚR

Zkuste se zamyslet nad vlastními komunikačními zlozvyky, napsat si je třeba na papír a popřemýšlet, jak byste je formulovali příště jinak. Pokud je cílem vaší komunikace dosáhnout porozumění a pochopení, respektovat sebe i partnera, pak se určitě vyplatí pracovat na svých komunikačních dovednostech.

(Zdroj: PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-1697-8.)