Syndrom Sněhurky a prince na bílém koni

Pohádky máme všichni rádi, protože v nich dobro vždy zvítězí nad zlem, láska nad nenávistí a zloduch je vždy potrestán. Ale je to tak i v reálném životě?

Jako děti máme moc rádi pohádky. Necháváme si je číst před spaním a známe je skoro nazpaměť. A protože náš dětský mozek nasává každou informaci jako houba a většině z těchto informací také věří, tak máme v dospělosti zaděláno na pěkný problém.

Pohádka o princezně a zlé čarodějnici

Taková klasická pohádka zní asi takhle: „Žila byla kdysi jedna krásná princezna na svém nádherném zámku. Každé ráno se chodila procházet do zámeckých zahrad, kde si hrála, trhala květiny, poslouchala zpěv ptáčků, zpívala si a čekala na svého vysněného prince na bílém koni. Jenže jednoho dne se zjevila v zahradě zlá čarodějnice a princeznu unesla do své chatrče. Tam ji zamkla, princezna pak musela čarodějnici sloužit, každý den tvrdě pracovat a žila jen o chlebu a o vodě. Ale jednoho dne tam přijel princ na bílém koni, zlou čarodějnici potrestal, princeznu vysvobodil a odvezl si ji na svůj zámek. A od té doby spolu žili šťastně, měli spoustu dětí a pokud nezemřeli, tak tam žijí dodnes.“

Syndrom Sněhurky a prince na bílém koni

Problém je v tom, že pohádky se sice hezky poslouchají, ale jsou to opravdu jenom pohádky, které mají s reálným životem velmi málo společného. Je potřeba si uvědomit, že náš běžný život prostě není fér. Umí být občas hodně krutý a nespravedlivý, a čekat, že dobro zvítězí a zlo bude potrestáno, to chce mít opravdu hodně velkou míru optimismu a pozitivního myšlení.

A tak si díky pohádkám neseme od dětství ve svých hlavách programy, které nám v dospělosti vůbec neslouží a mnohdy nás naopak ničí. Například takový syndrom Sněhurky a prince na bílém koni. Nechci se dotknout žen, ale většinou tímto syndromem trpí právě ženy. Neustále čekají na toho svého prince na bílém koni, který je přijede zachránit – z nefunkčního manželského nebo partnerského vztahu, od násilnického nebo nevěrného manžela, alkoholika, despoty apod. Zkrátka nebudou muset se stávající situací nic dělat, nic změnit, stačí jenom počkat na toho správného prince a pak se jako mávnutím kouzelného proutku najednou vše změní. Princ je zachrání a ony pak budou žít šťastně a v blahobytu až do smrti. Nechci být pesimista a škarohlíd, ale takto opravdu reálný život nefunguje a princové na bílém koni došli už někdy před pár stoletími.

Být proaktivní nebo pořád jen čekat na zázrak

V životě mám vždy na výběr. Buď budu čekat na zázrak, na nějakého prince či princeznu, nebo vezmu život do svých rukou a začnu něco dělat. Zkrátka zvednu svůj zadek, přestanu si pořád stěžovat na okolnosti a půjdu se svou situací něco udělat. Zapamatujte si tuto větu: „ŽIVOT NENÍ FÉR!“ Pokud přijmu tuto filozofii, bude se mi žít mnohem lépe, upustím od svých nesplněných očekávání a začnu se sebou a se svou situací konečně něco dělat.

Nejhorší je například to, když partneři či manželé spolu zůstávají jen kvůli dětem. Vztah už nefunguje, komunikace mezi partnery je na bodu mrazu, do toho občas nějaká ta facka či psychické týrání, každodenní hádky, dusná atmosféra atd. Ale rozejít se přece nemůžeme, protože musíme brát ohled na děti, rodiče, příbuzné, kteří by nás mohli soudit. Ale nikdo se už nezeptá dětí, jak se v takové atmosféře cítí a jestli by pro ně nebylo mnohem lepší, kdyby se rodiče rozvedli, partneři šli od sebe a děti mohly konečně žít v klidu a v harmonii.

3 měsíce do konce života…..

Položte si otázku, co byste dělali, kdybyste měli před sebou pouhé 3 měsíce života? Najednou by většina lidí začala dělat úplně něco jiného než co dělá doposud. Opustili by nefunkční vztahy, odešli by z nudné práce, začali by cestovat, užívat života – zkrátka začali by žít a být šťastní. Největší záhada v našem životě je ta, jak dlouho budeme na tomto světě a kolik dnů života nám ještě zbývá. A tak pořád jenom čekáme na to, až bude ta správná chvíle, až děti vyrostou, až budu v důchodě, až bude jaro, až budu mít dost peněz a bla bla bla..

Život je příliš krátký a příliš krásný na to, abychom pořád jen na něco čekali. Pokud něco chcete změnit, tak to změňte hned teď a nečekejte, až bude vhodná chvíle. Máte právo být šťastní a spokojení hned teď, a ne až děti vyrostou, až budete v důchodě nebo až začne hezké počasí.

Moderní pohádka z dnešní doby

A jak by vypadala moderní verze pohádky, kterou jsem vám vyprávěl v úvodu? S největší pravděpodobností by zněla asi takhle: „Žila byla jedna krásná princezna na krásném zámku svých rodičů. Jednoho dne, jak se tak procházela v královské zahradě, přišla zlá čarodějnice a princeznu unesla. Ve své chatrči ji pak držela pod zámkem, princezna musela tvrdě pracovat, sloužit čarodějnici a dostávala jen chleba a vodu. Jednoho dne přijel princ na bílém koni, uviděl zlou čarodějnici, která ho ale tak přitahovala, že se s ní vyspal. Princeznu tam nechali, ať dál tvrdě pracuje a s čarodějnicí odjeli k princi na zámek. Čarodějnice bohužel otěhotněla, tak si ji princ musel vzít. Byla svatba a princi a čarodějnici se narodily nějaké děti. Po pár letech manželství zjistili, že spolu už nemůžou dále žít, tak zažádali o rozvod. A zatímco princ po rozvodu odchází ze zámku, po zbytek života žije v depresi, chudobě, platí alimenty na děti a chlastá, tak čarodějnice si užívá majetku a blahobytu, který získala svatbou s princem.“

Takže dávejme pozor na to, co dětem vyprávíme za pohádky, aby pak v dospělosti netrpěly syndromem Sněhurky a prince na bílém koni. A přistupujme k životu proaktivně, protože změna v životě je možná vždy a máme k tomu všechny potřebné schopnosti i sílu. Stačí jen chtít.