Kdo není schopen vnímat své chování a své činy, analyzovat je a učit se z nich, nebude v životě nikdy spokojený a šťastný.
Zažíváte stavy, kdy vám např. 5 vztahů po sobě nevyšlo, každý váš partner se s vámi po chvíli rozešel a vy pořád hledáte chybu jen v nich a házíte veškerou špínu jen na ně? Umíte vyjmenovat výčet problémů, za které mohl jenom ten druhý, nazýváte ho nepěknými výrazy a svou bývalou lásku sprostými slovy, ale u sebe žádnou chybu nevidíte?
Samozřejmě házet na někoho chybu a špínu je snazší, protože nás ten druhý neslyší a nemůže se bránit. Ale umět si přiznat taky svůj podíl viny na rozpadlém vztahu, na svých přešlapech, to už je hodně náročný úkol a vyžaduje to především ochotu a snahu na sobě něco změnit.
Pokud vám to něco připomíná, potom vám chybí jedna důležitá lidská vlastnost a tou je sebereflexe. Pojďme se podívat na to, jak poznáte, že můžete mít problém se sebereflexí.
Řekněme, že jste např. hezká žena. Nemáte kolem sebe skoro žádné kamarádky, protože s ženami moc vycházet neumíte, ale za to s muži vycházíte velmi dobře. Máte vlastně jen mužské kamarády. Ti se totiž o vás intenzivně zajímají, pravidelně vám píšou zprávy, volají vám, jak se máte a co děláte, zvou vás na kafe, nosí vám dárečky a kytičky, jezdíte s nimi na výlety a na túry do hor, a pak s nimi skočíte i do postele.
Vůbec vám nepřijde divné, že nevycházíte např. se svými rodiči nebo se s nimi vůbec nestýkáte. Nemáte žádnou opravdovou přítelkyni, kamarádku. Nestýkáte se se sourozenci, v podstatě i vztahy s dětmi nejsou úplně OK a partneři od vás odcházejí v pravidelných intervalech např. po 2 měsících vztahu. Děláte svým současným i ex partnerům naschvály, nemáte k nim úctu ani respekt. Ale vy si nepřipustíte ani kapku svého vlastního pochybení, omlouváte svoje chování a pořád hledáte chyby všude okolo a v ostatních lidech, jenom ne u sebe.
V podstatě nesnášíte, když má ten druhý pravdu a jste z toho vytočení do maximálních otáček. Nikdo vám nesmí dát zpětnou vazbu nebo říct jiný názor, protože potom je opravdu zle. Odmítáte se podívat na sebe do pomyslného zrcadla, nahlédnout situace z jiného úhlu pohledu, zamyslet se nad svým chováním a jen se pořád vymlouváte, kopete kolem sebe, prosazujete pouze ten svůj správný názor. Touto svojí zabedněností se o hodně ochuzujete, např. mít zdravé a funkční vztahy s ostatními lidmi, posunout se v životě někam dál a pracovat na sobě.
Ono je to samozřejmě snazší, když ze sebe mohu dělat hlupáka, někoho, kdo nic neumí, není inteligentní, neumí komunikovat, nedochází mu / jí čím a jak zraňuje svého partnera, protože se tímto přístupem dá hezky manipulovat a omlouvat svoje chování. Jsem vlastně taková oběť, všichni mě litujte a berte na mě ohled, protože já jsem velmi důvěřivá / důvěřivý a každý toho hned využije.
Postoj oběti je pro některé lidi velmi výhodný. Na začátku vztahu vypadám jako někdo, kdo potřebuje zachránit, potřebuje pomoc, protože ti předchozí partneři byli hrozní a jenom zneužili mojí naivity. Takže já vlastně na sobě nemusím pracovat, nemusím se snažit změnit svůj postoj, své myšlení a své chování, ale jen budu čekat, že mě ten druhý zachrání. A na druhou stranu mi nemůže nic vyčítat, protože já jsem vlastně taková chudinka / chudáček, co nic neumí, nic nezná, neorientuje se v ničem, neumí komunikovat a neví, jak se chovat jako partner nebo partnerka.
Můžete se třeba začít zamýšlet nad svým chováním, komunikací, nad svými reakcemi. Přestanete kolem sebe neustále kopat, když vám např. partner začne zrcadlit vaše chování nebo vám řekne, co mu vadí. Zkuste se opravdu upřímně zamyslet nad situacemi, které se staly, čím jste ranil nebo ranila svého partnera a přiznat si, že to od vás nebylo fér a omluvte se za to. Tím, že uznáte svou chybu nebo špatný úsudek naopak rostete a vyvíjíte se.
Není nic špatného na tom říct: „Promiň, zachoval/a jsem se opravdu hloupě, mrzí mě to a slibuji ti, že se to už příště nebude opakovat.“ Pokud ale někdo řekne omluvu, ale ve skutečnosti to jsou jen prázdná slova a další chování a činy odporují tomu, co jste slíbili, potom máte opravdu problém se svou osobností a možná se ani měnit nechcete.
Poznáte, na čem vám opravdu záleží. Poznáte sami sebe a zároveň si uvědomíte, jestli některé vaše reakce, činy a chování nejsou v protikladu k tomu, kým chcete být nebo jaké chcete mít vztahy. Třeba na některé situace změníte názor a uvědomíte si, že jste např. zbytečně žárlili, protože jste si tyto situace vytvořili jen ve svých představách a nikdy nebyly reálné.
Budete umět lépe rozhodovat. Hlavně u důležitých rozhodnutí se sebereflexe 100% vyplatí. Dokážete lépe posoudit situaci, budoucího partnera, vaše emoce a reakce na ně. Získáte tak třeba větší příležitosti, možnosti a vnitřní klid.
Zlepší se vaše vztahy. Jestli ve vztazích zažíváte problémy, potom vám sebereflexe může pomoci popřemýšlet nad tím, jakou roli v těchto vztazích hrajete vy, čím ke zhoršování vztahů přispíváte a jak byste se měli chovat k člověku, na kterém vám opravdu záleží.
Méně stresu. Když nebudete mít vypjaté a konfliktní vztahy, nebudete se pořád dokola zabývat tím, jak vám někdo ublížil a jací jste chudáčci, bude se vám lépe spát, omezíte stresové hormony v těle a budete se cítit spokojenější.
Zkuste sebereflexi praktikovat každý den, nejlépe večer, kdy si zhodnotíte váš uplynulý den. Nebojte se přiznat, že jste něco podělali nebo nezvládli, ale místo obviňování sebe nebo druhého si raději udělejte plán, jak to příště vyřešíte lépe. A každou negativní myšlenku se snažte nahradit pozitivní. Např.: „jsem vděčný, že…..“, „jsem rád, že…“, „potěšilo mě, že…“