Jak poznáme, že jsme ve vztahu s nevhodným partnerem?

Známe to všichni. Potkáme nového partnera nebo partnerku, je nám spolu dobře, máme podobné zájmy, stejný pohled na život i životní hodnoty, přitahuje nás fyzicky i duševně, funguje to i v intimní oblasti, a tak se rozhodneme, že bychom to spolu mohli zkusit.

Všechno vypadá až moc krásně, jsme zamilovaní, hned po probuzení si píšeme zprávy, celý den na sebe myslíme, posíláme si zamilované zprávy během dne a nemůžeme se dočkat, až se uvidíme nebo alespoň uslyšíme v telefonu.

Jak ale zjistit, jestli je tento partner pro nás vhodný a jestli náš vztah bude fungovat a vydrží i v budoucnu?


Upřímnost je základ

Upřímnost ve vztahu je nesmírně důležitá. Bez ní žádný vztah nemůže dlouhodobě fungovat. Pokud někoho opravdu miluji, tak musím být vždy upřímný ve svém chování, ve svých činech i v tom, co partnerovi říkám.

I drobná polopravda, zatajování informací jako např. kdo mi zrovna píše v půl jedenácté v noci, s kým si jdu ven zaběhat nebo kde se zrovna nacházím, když mi partner volá, není projevem upřímnosti, ale spíše známkou toho, že mám před svým partnerem/partnerkou nějaké tajnosti. A tato neupřímnost zabije každý vztah.

Příběh ze života:

Partnerka, říkejme ji třeba Zora, začala chodit s Martinem. Vše bylo na počátku moc krásné, rozuměli si a užívali si společně strávené chvíle.

Po 14 dnech chození řekla Zora Martinovi, že s ním potřebuje nutně mluvit. Na společnou schůzku přišla přešlá a smutná, protože musela sdělit partnerovi nepříjemnou pravdu. Nechtěla totiž, aby se tuto informaci Martin dozvěděl od jejich společné kamarádky, která by mohla Zoru vykreslit (dle jejích slov) „ve špatném světle.“

Přestože Zora chodila s Martinem už 14 dní, tak neměla vyřešenou svou minulost. V jejím životě byli 3 muži, milenci, s kterými se průběžně sexuálně stýkala podle toho, kdo na ni měl zrovna čas anebo neměl zrovna doma svou manželku.

Problém byl v tom, že v době, kdy začala chodit s Martinem, tak ještě neměla uzavřenu minulost se svými milenci. Martinovi řekla, že jim nový vztah a konec sexuálního vztahu musí oznámit osobně, chce se tedy potkat s každým zvlášť, protože to nechce řešit po telefonu. Navíc, se svými milenci byla v neustálém kontaktu přes zprávy na telefonu.

I když to Martina hodně ranilo, rozhodnul se dát Zoře druhou šanci a možnost být k němu od teď už jenom upřímná. Bohužel jejich vztah nakonec po 7 měsících skončil, protože Zora ani v budoucnu nedokázala být ve svém jednání a chování upřímná. Něco řekla nebo slíbila, ale nesplnila to. Zajímali ji více jiní muži než její partner. Neustále si dopisovala se svými ex-partnery, ex-milenci zkrátka se všemi, s kterými se někde seznámila, i když Martinovi slíbila, že to dělat nebude. 

Doporučení:

Všímejte si nejen toho, co partner říká a slibuje, ale hlavně toho, co dělá a jaké jsou jeho/její skutky (činy). Sladkých slov jako: Miluji tě, jsi moje veliká láska, nikdy o tebe nechci přijít, jsi moje spřízněná duše apod… to uslyšíme za svůj život mnohokrát. Důležité je, aby to  partner / partnerka taky vyjadřoval/a svými činy. Nemusíme svému protějšku říkat, jak moc ho milujeme. Stačí, když to bude cítit z našich činů a z našeho chování. Činy mluví hlasitěji než naše slova.


Budování vzájemné důvěry

Hodně lidí si myslí, že když začnou s někým chodit, tak jim jejich partner musí hned dát 100% svojí důvěry. Uvažují buď černá nebo bílá. Buď mám 100% tvé důvěry nebo spolu nemůžeme chodit, protože mě nemiluješ a nevěříš mi.

Důvěra se musí budovat postupně a oba partneři se musí ve vztahu snažit o to, aby si důvěru získali. Pokud budu např. svému partnerovi tvrdit, že jdu večer na přednášku s Petrou a za chvíli se z Petry stane Katka, informace se mění každých pár minut, tak toto chování rozhodně neposiluje důvěru ve vztahu. Nebo že mám najednou večerní „pracovní“ divadlo a partnerovi nesdělím, s kým tam jdu a proč to nazývám pracovní divadlo. Toto není projev upřímnosti a tímto si vzájemnou důvěru ve vztahu nikdy nevybuduji.

Doporučení:

Nedávejte lidem ani svým partnerům hned 100% svojí důvěry. Musí vás přesvědčit o tom, že si vaši důvěru zaslouží. Důvěra se buduje postupně na základě konkrétních činů.

A pokud vám někdo ve vztahu zatajuje informace, je neupřímný, říká polopravdy a nemá potřebu s vámi jednat férově tak víte, že se jedná o toxického partnera a vztah s ní / s ním nemá smysl budovat natož dále udržovat.


Nastavení si vlastních hranic

Často mi lidé říkají, že mají problém si nastavit vlastní hranice ať už je to v práci, s kamarády nebo v partnerství. Snaží se každému vyhovět, nechtějí druhé ranit tím, že by je odmítli nebo jim nevyhověli.

Pokud si ale nenastavíme pevné a jasné hranice, tak dovolíme ostatním, aby nám ubližovali. Hlavně manipulativní a psychopatické osoby mají snahu naše hranice neustále testovat a snažit se je posouvat a překračovat.

Vím, že ve vztahu je to vždy složitější nastavit tomu druhému nepřekročitelnou hranici. Říkám tomu vykolíkovat si své hřiště. Musíte si sami v sobě nastavit, co je pro vás ještě přijatelné a co už je za hranicí toho, co jste ochotni zkousnout.

Např. požádáte svou partnerku, aby si ve vaší přítomnosti nedopisovala s jinými muži, hlavně když se jedná o její bývalé partnery nebo milence. Vás by takové chování vůbec nenapadlo, protože svou partnerku milujete a nechcete ji tím zraňovat.

Pokud ovšem partnerka nezanechá takového chování a začne si schovávat displej telefonu, píše si zprávy potají nebo i přes váš dotaz, kdo ji to pořád píše neodpoví, tak si musíte nastavit nepřekročitelné hranice. Sdělit vaše jasné stanovisko, že toto její chování vám ubližuje a vadí a že si přejete, aby s tím přestala. Pokud se ovšem její chování nezmění a bude v tom pokračovat, znamená to jediné – že k vám nemá úctu, nezáleží ji na vás a možná se jedná o narcistního, manipulativního nebo psychopatického člověka. A z takového vztahu je nejlépe co nejdříve utéct.


Chybí sebereflexe

Chybovat je lidské a jako lidé prostě děláme chyby. Pokud ale svoje chyby neustále dokola opakujeme, potom se už nejedná o chybu, ale o volbu. O vědomé rozhodnutí chovat se právě tímto způsobem. Emočně vyzrálí lidé si chyby uvědomují, dokážou se za ně omluvit a pokud partnerovi ubližují, tak je přestanou dělat a poučí se z nich. Lidé, kteří jsou emočně nevyzrálí a zamrzli ve svém emočním vývoji na úrovni malého dítěte, budou chyby opakovat pořád dokola, budou kolem sebe neustále kopat, vymlouvat se, omlouvat svoje chování a nikdy svůj přístup nezmění.

Sebereflexe je nesmírně důležitá. Pokud dotyčný člověk nemá ani kousek vlastní sebereflexe, neumí si přiznat svůj podíl viny např. na rozpadlém vztahu, na svém neuctivém chování vůči partnerovi, na své neupřímnosti, lžích, polopravdách atd., potom nemá cenu s tímto člověkem dále setrvávat ve vztahu. Pouze vám krade čas, který byste mohli investovat do partnera, který si vás bude vážit a bude vděčný za to, jak se k němu chováte a co jste pro něj ochotni udělat.


Věnuje vám dostatek pozornosti a své energie?

Všímejte si, kolik pozornosti a energie vám váš protějšek věnuje. Pokud někoho opravdu miluji, tak tomuto člověku věnuji maximum své pozornosti a energie. Milovaný člověk je pro mě vždy na prvním místě a teprve potom jsou ti ostatní. Komu věnuji pozornost a svou energii, ten je pro mě důležitý. Každý máme 100% energie a záleží jen na nás, jak s ní naložíme. 

Jestliže má partnerka/partner potřebu si dopisovat a být v kontaktu např. s 10 lidmi zároveň včetně svých bývalých partnerů a milenců, tak je logické, že na svého současného partnera zbývá možná tak 10% energie. A komu věnuji nejvíce své energie a pozornosti, ten se pro mě logicky začne stávat důležitější než můj stávající partner.

Položte si tyto otázky:

  • Jste u svého protějšku na prvním místě vy nebo vždy dostanou přednost její/jeho kamarádi, kamarádky, bývalí kolegové, současní kolegové, náhodní známí, s kterými se zrovna seznámí?
  • Jste to vy, komu partner nebo partnerka napíše jako prvnímu hned ráno po probuzení?
  • Jste vy ti první, na koho si udělá čas?
  • Telefonuje např. váš protějšek celý den se svými kamarády a kamarádkami a na večerní telefonát s vámi má jen 15 min času, aby si pak zase mohl/a řešit mimopracovní věci se svými kolegy?

Jestliže vnímáte, že vy jste až na posledním místě, že váš protějšek nemá potřebu s vámi nic sdílet, trávit s vámi čas, věnovat vám svou pozornost nebo energii, je nejvyšší čas z takového vztahu odejít. Váš partner má jiné zájmy a vy zbytečně plýtváte časem na nevhodného a možná toxického partnera / partnerku.


Respekt

Každý očekáváme od svého partnera úctu a respekt. A ve vztahu jsou tyto hodnoty naprosto důležité a zásadní. Platí jedno krásné pravidlo – jak chceš, aby se druhý choval k tobě, tak se chovej také ty k němu / k ní. Pokud mi na partnerovi/partnerce opravdu záleží, budu přirozeně projevovat svou úctu a respekt. Nebudu dělat nic, co by tomu druhému ubližovalo nebo ho zraňovalo.

Pokud ale zažíváte ve vztahu situace, kdy svůj protějšek upozorníte na nevhodné chování (např. dopisování si se svými bývalými partnery ve vaší přítomnosti, flirtování s osobami opačného pohlaví, neupřímnost, zatajování informací, lhaní, nedodržování slibů apod.), ale partner s tímto chováním nepřestane a jen se pořád vymlouvá, tak se rozhodně nejedná o respektujícího partnera / partnerku.

V tuto chvíli si musíte nastavit jasné hranice a říct partnerovi /partnerce, že vám takové chování vadí a že chcete, aby to nedělal/a, a vás tímto nezraňoval/a. Empatický protějšek si to uvědomí, omluví se a už takové chování nezopakuje. Psychopatický, manipulativní a do sebe zahleděný partner v tom bude i nadále pokračovat, bude to dělat tajně, a ještě obviní vás, že mu nedopřejete svobodu a že chyba je vždy ve vás.


Svoboda versus zodpovědnost

Někteří lidé si myslí a bojí se, že když začnou nový vztah, tak ztratí svoji svobodu. Nebudou si už moci dělat co chtějí, chodit si kam chtějí a s kým chtějí, mít různé sexuální partnery, vypisovat si zprávy s opačným pohlavím nebo neustále s někým flirtovat.

Svoboda není o tom, dělat si co chci a co mě zrovna napadne, ale je spojena hlavně se zodpovědností. Pokud jsem ve vztahu s druhým člověkem, tak část své svobody logicky ztrácím právě pro svého partnera. Jsem za svého partnera a za společný vztah zodpovědný.

Není možné být ve vztahu, ale chovat se pořád jako single. Takhle prostě upřímné a zdravé vztahy nefungují. Pouze malé děti si myslí, že můžou mít vše, na co si vzpomenou. Jak ale stárneme a stáváme se dospělými tak si uvědomujeme, že vždy stojíme před možností volby. Buď se rozhodnu s někým tvořit vztah, který mi sice část svobody sebere, na druhou stranu ale získám člověka, kterému na mě záleží, který mi vždycky pomůže, můžeme spolu sdílet to hezké, nacházím v něm oporu. Přeci jen se život lépe zvládá s někým, komu na mě záleží a kdo je ochoten poskytnout mi bezpodmínečnou lásku a podporu než být na vše úplně sám.

 

Je dobré si uvědomit, že život nám do cesty posílá takové partnery, kteří nás mají něco naučit. Pokud nemám správně nastavené hranice, nevážím si sám sebe, nemám se dostatečně rád a nejsem sám k sobě upřímný, potom budeme ve svých vztazích potkávat lháře, manipulátory, partnery, kteří se k nám budou chovat hnusně, nebudou k nám upřímní a nebudou si nás vážit.

Teprve když tuto lekci pochopíme a uzdravíme svoji sebelásku a své srdce, začneme být pro tyto toxické partnery nepřitažliví. Začneme si naopak do svého života přitahovat ty správné partnery, kteří nás budou milovat bezpodmínečnou láskou a s nimi pak vytvoříme vztah, který nás bude těšit a ve kterém se budeme cítit šťastní.

Shopping Basket